Zlomyslná kočka

Jdu si takhle po ulici a přeběhne mi přes cestu černá kočka. "A jé, to zas budu mít smůlu." Počkat, když mi ale přeběhne přes cestu dvakrát, tam se to prokletí zruší! "Výtečně, jsem génius!" Vrhnu se za ní jako by mi chtěla utéci. Což ona se najednou opravdu dá na útěk. Já to věděl, určitě se bojí toho, aby svou smůlu nedostala zpátky, ale já se nevzdám! Přiběhnu ke zdi, kterou přeskočila a vyškrábám se na ní. Ona mezitím jen sedí dole v zahradě a líže si tlapky. "Tak ty si myslíš, že jsi v bezpečí? Přede mnou se nikdy neschováš!" Přelezu zeď a vrhnu se na ní. Ona však uskočí a já dopadnu na tvrdou zem. Cítím bolest v kotníku, asi jsem si ho zvrtnul. Vtom slyším nebezpečné štěkání psů, jak sem běží. Vyděšeně na sebe koukneme s kočkou, ale v jejích očích je cítit zlomyslná radost. Ladně přeskočí zeď a zmizí zpět do ulice. "Je se mnou konec!" zaúpím. Vrhnu se ke zdi, ale s vyvrtnutým kotníkem to nestíhám včas. Jeden z psů se mi zahryzne do nohy. Padám dolů, ale přímo na něj. Druhý pes se mi sápe po krku, ale stihnu si ho krýt rukou, takže mě nestihne zardousit. V tom mě napadne spásná myšlenka. Když mě přeběhla kočka přes cestu a přinesla mi smůlu, tak proč já nemůžu udělat to samé těm psům. Okamžitě se zvednu a strhnu ze sebe druhého psa i s kusem kalhot. Mistrně před nimi začnu utíkat a následně zahnu do strany. Ohlédnu se přes rameno a vidím, jak se psi ve skoku srazili hlavami. Nevěřícně na to koukám, ale stále se belhám dál. Uvidím studnu a tak se snažím co nejrychleji k ní dostat. Psi se mezitím oklepou a začnou se znova připravovat na další výpad. Bolestně zavili a začali se na mě potměšile domlouvat. "Hafhaf." "Rafraf." Z toho mi došlo, že také přišli na předávání smůly, a tak si navzájem zkřížili cestu, než na mě vyrazili. "Jenže to vám nepomůže," mumlám si pro sebe a nenápadně za sebou ohmatávám okraj studny. Vmžiku ke mně doběhli a skočili na můj krk. Na poslední chvíli jsem uhnul a oni skončili v bezedné tmě studny. Byl jsem tak zaneprázdněn, že jsem si ani nevšiml přicházející kočky. Ta mi tiše přešla přes cestu a pronikavě mňaukla. "Áááá, to jsi ty," zařvu a ztratím rovnováhu. Po zádech padám do studny, kde na mě čekají dva rozzuřený čokliska, kteří mě ihned zadáví.