Vlčí tesák

Dva bratři vyklízejí byt po svém zesnulém otci. Vezmou s sebou i své děti, které objeví poklad - minulost svých tatínků. 

Ukázka z knihy:

"Pojďte sem! Koukejte, co jsem našel!" zavolá Tomáš na své dva bratrance a mladšího bratra.

Všichni se seběhnou, aby zjistili, jaký úlovek se Tomovi povedlo nalézt. Jejich děda byl sběratel všeho druhu a mnohdy se v jeho starém bytě daly najít opravdové skvosty.

"Co na to říkáte?" zeptá se a pokusí se rukou setřít prach z neuměle zdobené dřevěné bedýnky. Je stlučená z několika kusů prkna a její povrch je zkrášlen květinovými vzory, které do ní někdo musel před hodně dlouhou dobou vypálit rozžhaveným nástrojem. Její vzhled by konec konců zas až tak poutavý nebyl, nebýt velkého zámku, kterým byla opatřena. Tomáš s ní opatrně zatřese a ostatní kluci s napětím naslouchají. V nastalém tichu se z vedlejší místnosti, kde sedí jejich otcové, donese smích. Přesto zaslechnou uvnitř bedýnky tlumené zabouchání, které podnítí jejich představivost.

"Opatrně, Tome, ať se to nerozbije. Nebyl u toho klíč?" zeptá se Aleš, který je z kluků nejstarší.

Prohledají tedy místo, kde Tom našel svůj nejnovější úlovek, ale žádný klíč nenajdou.

"Pojďme za tátou, on si bude vědět rady," navrhne bratranci Šimon, nejmladší z kluků.

"Ale houbelec, ještě nám to zabaví a dovnitř se nepodíváme! Půjč mi to, Tome," navrhne Aleš a prohlédne si zámek zblízka. Zdá se být dost bytelný, ale při bližším pohledu je patrné, že drží jen na dvou ohnutých hřebících tvořících tvar U, které někdo zatloukl do dřeva. "Koukněte se tu po kleštích nebo po nějakém šroubováku. Zkusím to vypáčit," rozhodne Aleš.

Nemusí hledat ani moc dlouho. Hned u dveří se nalézají popsané bedny, do kterých jejich otcové shromažďovali roztříděné věci po jejich zesnulém dědovi, aby bylo možné byt vyklidit. Kleště jako první najde Kája, poslední z kluků, a přinese je Alešovi, který se okamžitě pustí do uvolňování hřebíků. Opře se do toho celou svou vahou, ale kleště mu sklouznou po kovu a on spadne do hromady knih narovnaných v koutě místnosti. Dutá rána a dětský výkřik probere muže sedící ve vedlejší místnosti, kteří okamžitě přiběhnou zkontrolovat své synátory.

"Co tu vyvádíte?" začne první z otců a usměje se na svého syna, který se nemotorně hrabe zpod hromady knih. Pak si ale všimne polootevřené bedny, která se válí u synových nohou. "A heleme se, tak vy jste našli náš klubový poklad?"

"A já myslel, že jsi jej někde zašantročil," rýpne si do bratra stojícího ve dveřích druhý z otců.

"A co je tedy uvnitř?" otáže se zvědavě táty Tomáš.

"Vezměme si to vedle ke stolu a já vám to otevřu," navrhne Alešův otec a zvedne kleště a bednu ze země.

Sednou si v jídelně kolem starého stolu, z něhož nejprve odklidí několik prázdných lahví od piva, které si během večera bez manželek mezitím stihli otcové dát. Táta Aleše a Šimona pevně sevře kleště a zabere, hřebík se však ani nepohne.

"Dej to sem," nevydrží to druhý z mužů a sebere svému bratrovi kleště z ruky. Pevně hřebík uchopí a vší silou za ně vezme. Ozve se zaskřípění a hřebík se pohne. Uchopí jej tedy znovu a opět ze všech sil zabere. Nyní už jde hřebík ven rychleji a na třetí pokus je možné odklopit víko tajemné bedýnky. Vysype její obsah a všichni bedlivě pozorují nejrůznější předměty kutálející se po stole. Na jejich vrcholu leží jako dlaň velká ocelová lilie zhotovena z několika vrstev plechu. Pod ní leží hromada nejrůznějších papírů a látkových pytlíků s tajemným obsahem.

"Co je tohle?" zeptá se Tomáš a ukáže na lilii, zatímco ostatní kluci se pustí na prozkoumávání dalšího obsahu.

"To je skautská lilie, znak našeho klubu. Vyrobil nám ji děda," odpoví Tomovi jeho táta, pak ale umlkne. Ještě pořád ho dědův odchod nepřebolel a nyní nemá chuť toto téma otevírat.

"Vy jste nevěděli, že jsme měli klub?" zeptá se svých synů a synovců druhý z mužů. Když vidí dětské udivené výrazy, hned se pustí do vyprávění. "To víte, za našich mladých let nás rodiče nemohli posílat do skautu, a tak jsme si založili vlastní klub podle myšlenek Jaroslava Foglara. Patřili jsme do něj my a pár našich kamarádů. Tuhle skautskou lilii jsme měli ve znaku a klubovnu jsme si zřídili dole v garáži. To byly časy!" povzdechne si. "Ale už bychom měli jít domů, je pozdě a mamky na nás už budou čekat s večeří."

V ten moment Šimon otevře jeden z pytlíků, ze kterého se vysypou na stůl nějaké zuby. "Co to je?" zeptá se nevěřícně, jako by ani neslyšel svého otce.

"To jsou zuby z vlka," odpoví mu otec a zvedne se k odchodu. "Pak pojďme, prohlédnete si je zítra."

S těmi slovy se všichni zvednou, rozloučí se u vchodových dveří do bytovky a vydají se domů.

***

Knižní Ilustrace: