Toulavá dáma

V jedné krásné popelnici, která stála v potemnělé uličce, žila mladá dáma. Její revír však sahal jen za hranice této jedné popelnice, protože byla slabá a silou se nemohla měřit s okolními silnými bezdomovci. Ona se však bezdomovcem nikdy netitulovala, protože měla domov. Nikdo jí sem nechodil, až na pár lidí, kteří jí sem často přinášeli něco dobrého na zub. Byl to skvělý život, skvělý do té doby, co začala lačnit po větším teritoriu. Doslechla se, že o ulici dál lidé často vyhazují nedopité flašky alkoholu, které mají dvojí výhodu. Vratnost a také to, že se zbylý alkohol dá dopít. Vystrčila tedy hlavu z pod víka popelnice a vydala se na obhlídku. Když však nic v okolních pytlích nenašla, podrbala se na hlavě a zadívala se do hlavní ulice, kam už dlouho nešla a která oddělovala její teritorium od zbylého světa. Přehodila přes sebe své nejlepší šaty, které měla a hřebenem s třemi zuby, jež se podobal spíš vidličce, vyhnala vši ze svých opečovávaných vlasů. Cítila se skvěle, jako úplně nový člověk. Kroky jí nesly k hlavní ulici, kde potkávala různé lidi, kteří vypadali prostě zvláštně a kterým vůbec nerozuměla. Všichni však před ní prchali a nechtěli se s ní bavit. Proto je dnes už neobtěžovala a ulici rovnou přeběhla. Vyrazila k pytlům, o kterých slýchávala ohromné zvěsti. Jenže kousek od oněch pytlů ležely noviny. Když se k nim přiblížila, všimla si, že se pomalu nadzvedávají a zase vrací na své původní místo. Zahleděla se na ně pozorněji a dokázala rozeznat velký břich, který se pod nimi nacházel. "Ožrala jeden, ten už o sobě neví. Vše tu je jen pro mě!" Radostně se vrhla do pytlů, kde očekávala poklad. Otevřela první, ale když našla první skvostný poklad, někdo jí chytil za ruku. Vyděšeně se ohlédla a zjistila, že se jí o hlavu otírá ohromné břicho a vysoko nad ním se ční hrozivé oči. "Tohle je můj revír, ty nicotná kryso, jestli tě tu ještě jednou uvidím, tak tě předhodím svým hladovým děťátkám," a ukázal na dvě namakané krysy stojící opodál. Sílu sice moc neměla, ale kuráže měla dosti a tak mu roztříštila objevený poklad o nohu. Stisk povolil a ona rychle vyběhla ke svému domovu. Přeběhla přes cestu a už jen slyšela jak za jí dědek láteří. Schovala se do svého domova a tam vyčkávala na svalnaté pracky tlusťocha odvedle. Ten opravdu brzy přiběhl doprovázen svými dvěma společníky. "Kampak zmizela, Slídile hledej!" Pak se však zarazil a začal si mluvit sám pro sebe. "Jestli tu jen proběhla, tak tu musí bydlet někdo jiný a vzhledem k tomu, jak to tu má zařízený, tak to musí být fakt někdo." Přitom vzal velikou vidličku do rukou. No jo to je moje jediná záchrana, napadlo ji. "Hej, co tady děláš!" ozvalo se hrubým hlasem z popelnice. "Ej, sorry kámo, já si tě nevšiml, hned jdu pryč. Slídile, Křivozube pojďme." Pak už nic neslyšela, jen jak starej dědek láteří na bolavou nohu. Pak ve svých rozlehlých síních dlouhé minuty kula plány. Musím se tam dostat, ale jak, když má tolik přisluhovačů a je tolik silný? V tom ji to napadlo. "Použiju přestrojení a vplížím se tam. Vytáhla staré otrhané kalhoty a navlíkla si je. Pak si Oblíkla desatero mikin a trik na sebe, aby vypadala namakaně a na místech, kde byly předěly svalů, je stáhla provázkem. Pak si přehodila otrhanou černou mikinu přes její nově nabyté svalstvo a kolem čela si převázala černou pásku. Přes pusu si přehodila černý šátek a obula si vysoké boty, které jí ovšem byly velké a tak je vystlala zevnitř, aby jí byly tak akorát. "Podívala se do zrcadla, kde se sebe sama až lekla a vyrazila na svou druhou cestu. Slunce se mezitím přeneslo k západu a neslo jí v zádech krvavě rudou záři. Dunivými kroky a sípáním z námahy se začala valit do sousedovic ulice. Když tam vkročila, nestačila se divit. Stařec se jí vrhl k nohám a prosil za odpuštění, že si dovolil nahlídnout do jeho truhel s poklady. Okamžitě vracel ukradenou vidličku a dáma jí s opovržením vzala a chtěla ji zlomit, ale neměla na to sílu a tak ji aspoň zahodila za sebe. Hrubým hlasem ho vyzvala: "Dej mi něco na oplátku, za všechno příkoří, které jsi mi spáchal!" Tlusťoch se sehnul a odněkud ze skrýše vytáhl láhev, kam sléval zbytky piv. "Tady a prosím, už mě nemlaťte." Velká hora svalů se jen zasmála a pravila. "Pokud mi každý týden dáš jedno překvapení, budu spokojen." Stařec se shrbil a prosil, jako o život. "To je strašně moc, nechtěl byste něco jiného?" "Chceš mi odporovat?!" "No tak vidíš," řekla a otočila se na podpatku. Vítězoslavně nakopla jednu z krys a vzhledem k tomu, že měla botu vycpanou, tak jí to vůbec nebolelo. Ani se neohlédla a touhle úskočnou myšlenkou získala příjem bohatství někoho mnohem silnějšího na dlouhé dny.